SKP-CENTRUM (dále jen SKP) se společně s organizací DaR – Centrum pro dítě a rodinu (dále jen DaR) ve svém projektu zaměřují na rozvoj vybraných tří sociálních služeb:
- MDŽ - městský azylový dům pro ženy a matky s dětmi
- DPC -  dům na půli cesty
- SAS - sociálně aktivizační služba.
Všechny služby mají společnou oblast svého zaměření, a to podporu rodičů, dětí a mladých dospělých v krizové či dlouhodobě obtížné životní situaci. Klienti všech výše uvedených služeb jsou velmi často také v některém období života klienty OSPOD. Dle zkušeností pracovníků SKP a DaRu se problémy opakují v několika generacích. Děti vyrůstající v ústavní péči popř. v dysfunkční rodině, která využívá opakovaně sociálních služeb vč. služby azylového domu, jsou ohroženy tím, že budou podobný způsob života opakovat a opět v dospělosti využívat podobného typu služeb. Současné nastavení podpory v tomto typu sociálních služeb tedy není dostatečně efektivní a nedokáže zajistit přerušení "začarovaného kruhu".

Cílem projektu je zlepšení těchto sociálních služeb tak, aby klienti dané služby již nepotřebovali, tj. aby se do nich opětovně nevraceli či nezůstávali zacykleni napříč službami. Organizace hledá cestu, jak nejúčinněji podpořit změnu v životě klienta a to na základě analýzy příčin, které vedou k opakovanému selhávání klientů v běžném životě.

Výsledky projektu po ukončení realizace:

Projekt vedl především ke změně způsobu uvažování o klientech/klientkách, způsobu, příležitostech a limitech sociální práce, stejně jako k sebe-rozvoji jednotlivých pracovníků i rozvoji služeb jako celku.

V průběhu projektu nakonec díky dílčím praktickým změnám (změnám v postupu spolupráce) i změnám ve vnitřním nastavení, přístupu k sociální práci se podařilo více zaměřovat na klienty a klientky jako bytosti pohybující se v konkrétním kontextu. Velkou změnou pro všechny strany je už jen, že se klienti a klientky stávají více partnery, pracovníci a pracovnice se zajímají o jejich životní příběh, ptají se je na to, jaká jsou jejich přání, co se jim v životě povedlo, z čeho mají radost.

Městský azylový dům pro ženy a matky s dětmi – např. vznikla „konzultovna“ – původně počítačová místnost byla přeměněna na „konzultovnu“, tedy na prostor, kde se může setkávat jen jedna pracovnice a jedna klientka a je tak zajištěn dostatečně individuální přístup, ale také klid a důvěrná atmosféra. Byl nastaven také nový systém uvedení klientek do služby. Došlo k rozložení do sdělovaných úvodních informací do více dní tak, aby se omezila informační zátěž. Taktéž byl přeformulován systém pravidel tak aby byl „pozitivní.“
Dům na půli cesty - Jako vhodný nástroj byla zvolena pozice „tety“. Tedy osoby, která funguje jako prostředník mezi pracovníky/pracovnicemi a klienty/klientkami, řeší s nimi neformálně jejich radosti i starosti a plánuje případné společné a volnočasové aktivity. Jako největší úspěch vidí pracovníci vyjednání s městem bytu pro tzv. „Dům na ¾ cesty“. Dům slouží jako přechodné bydlení mezi DPC a vlastním bydlením, klient/klientka má stále možnost využívat podpory DPC (je stále klientem/klientkou) žije však v samostatném bydlení mimo objekt sociální služby. Výběr vhodného klienta/klientky je jasně stanoven ve vypracované metodice. Dům na ¾ cesty je v běžné zástavbě a klienti a klientky mají díky němu možnost si vyzkoušet žít skutečně sami.
Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi – do služby bylo zavedeno mapování situace klientky/klienta prostřednictvím cesty životem. Cílem je zmapovat klientčiny/klientovi zdroje, zkušenosti. V průběhu realizace se ukázalo, že je důležité příliš se nezastavovat u prožitků z dětství, dospívání, ale spíše se orientovat na situaci „tady a teď“ a na analýzu toho, co se klientkám/klientům daří, kde jsou silní. Klientkám/klientům je tak nabízen pozitivní pohled na to, co v životě dosáhli, jsou motivováni k dalším krokům prostřednictvím posilování svých silných stránek a dovedností. Dále se začalo pracovat s celým rodinným systémem, každý člen je vnímán jako individualita s vlastními potřebami, přičemž jednotlivé individuality by měly utvářet funkční a spolupracující celek – rodinu.