Do lesní školky chodí i čtyřletá Eliška. Její máma Ivana a táta Adam Barošovi pracují ve výzkumném ústavu Ráno to proto vypadá, jako by spolu šli do zaměstnání všichni tři. „My dva k počítačům a Eliška mezi vrstevníky do lesní školky. Protože bydlíme v místě, jdeme někdy pěšky, jindy jedeme na kole. Cestou do práce i zpátky domů je dost času povídat si třeba o tom, co nového kvete a jak se jmenuje jaký strom. Anebo co hezkého Eliška ve školce viděla, co namalovala nebo vyrobila.  A to je právě ten moment, kdy se propojí naše profese a činnost školky, kde jsou děti nenásilně vedeny k pozorování přirozených cyklů a jevů v přírodě,“ vysvětluje Ivana Barošová  výhody Průhoníčku. Podniková mateřinka umožňuje dětem prakticky celodenní pobyt v přírodě, ale přibližuje jim také práci rodičů.

Prvoplánové to samozřejmě není, nicméně forma lesní školky se lidem, co stáli u jejího vzniku, přímo nabízela. „Asi před dvěma roky jsem procházela Průhonickým parkem a přemýšlela o tom, zda by se nedal v některé budově sehnat pronájem na zázemí pro lesní školku. Při setkání s vedením Botanického ústavu mne překvapilo, že už sami pracují na myšlence podnikové mateřinky přímo v parku. Souhrou okolností právě v té době zveřejnilo ministerstvo práce a sociálních věcí výzvu z Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost. Vztahovala se i na vybudování a provozování podnikového předškolního zařízení,“ vzpomíná na prvopočátek Průhoníčku jeho současná ředitelka Olga Brožová.

„Nebyli jsme zdaleka sami, kdo vznik právě takové školky podporoval všemi deseti,“ říká Adam Baroš, tatínek malé Elišky a dodává, že školičku pro ni řešili už od jejích dvou let, kdy se začali zajímat o všechny dostupné možnosti předškolního vzdělávání a hledali cestu k té variantě, která by byla pro jejich dceru nejpřínosnější. „Oslovil nás koncept lesních školek a několik jsme navštívili i s dcerou. Líbily se nám,“ dodává Adam.

Pro účely mateřinky měla botanikům původně sloužit stará hájovna Welzlovna. Ta ale nevyhovovala velikostí. „Podle norem jsme potřebovali alespoň 4 m² na jedno dítě. Řešení jsme našli ve vybudování zázemí z pěti stavebních buněk. Získali jsme tak dostatečný prostor pro hernu, šatnu, kuchyňku i umývárnu se sprchou a třemi umývadly. Našlo se i místo pro tři toalety. Došlo také na podlahové topení. Splnění všech požárních i bezpečnostních podmínek bylo samozřejmostí. Naše zázemí je pro lesní školku nadstandardní, ale na odpočinek, stravování a při nepříznivém počasí velice příjemné,“ popisuje Olga Brožová vše, co bylo nutné vybudovat.

Zázemí je jedna věc, hlavní je ale pobyt dětí na čerstvém vzduchu. Tomu je přizpůsoben celý denní rozvrh. Děti do školky přicházejí od půl osmé do půl deváté ráno. Podle počasí se schází venku, nebo ve třídě. Hrají si s hračkami, vytvářejí herbáře, malují, učí se básničky, písničky, tanečky, vypráví si zážitky a podobně. Pracují podle školního vzdělávacího programu, který se váže k ročním obdobím, svátkům a přírodě. A co se týká znalostí a připravenosti do školy? Matematické představy lze zhmotnit pomocí šišek, jazyková příprava probíhá na louce, zpívata tancovat se dá v přírodě kdekoliv.  

Kolem desáté je čas na svačinu. Tu si děti připravují samy s přispěním učitelek. Následuje výprava do lesa nebo botanické zahrady. Program pokračuje pozorováním přírody, změn v lese, sportovními hrami či sbíráním přírodnin. V pravé poledne opět všichni společně připravují oběd. Po jídle následuje hodina klidu na lehátku. Pokud je hezké počasí, děti si vynesou lehátka na louku, kde při čtení pohádek odpočívají nebo i spí. Po odpočinku následuje volná hra na louce nebo na pískovišti a zahrádce.

Mnohé z dětí své rodiče potkávají přímo v botanické zahradě při práci. To je potom celý houf dětí provází po okolí a naslouchá jejich vyprávění o rostlinách. Je to vlastně jedna velká rodina. „Školka rodinná opravdu je. Odráží se to na celkové pohodové atmosféře. Máte tak možnost potkat kolegy, které jinak člověk míjí jen v práci na chodbě, a přitom ve školce s nimi můžete třeba vytvořit vrbové teepee pro děti,“ myslí si Eliščina máma Ivana.

Zároveň si moc pochvaluje, že Eliška a její malí kamarádi díky lesní školce už od mala poznávají, co je to zdravý životní styl. „Co se týká zdraví naší dcery, tak zrovna nedávno se nad ním pozastavila naše lékařka, když jsme ji navštívili více jak po roce se zimním kašlem. Nad naší odpovědí na otázku, kam Eliška chodí do školky, se jen usmála a řekla, že máme opravdu dobrou imunitu. Faktem je, že zdraví dětí ovlivňuje široká řada dalších faktorů, každopádně děti z lesních školek mají dobrý základ, jak nemocem odolávat.  Za rok prožitý v naší školce jsme nemuseli řešit zdaleka tolik problémů, které slýchám od maminek z klasických školek,“ ví své Ivana Barošová. To ostatně potvrzuje i ředitelka školky: „Byla jsem přesvědčená, že pokud dítě tráví většinu času v přírodě, získává větší imunitu. První týdny jsem byla ale překvapená, že většina dětí měla rýmu a některé i onemocněly. Pravda, začínali jsme v dubnu po zimě. Pak jsem si uvědomila, že se vlastně čistí. Po několika týdnech se vše urovnalo a teď jsou nemocné jen minimálně,“ říká.

V Průhoníčku je celkem 12 dětí. Starají se o ně čtyři učitelky, tři z toho na zkrácený úvazek. Platy a provoz jsou financovány ze školného a z dotace. Školné pro děti zaměstnanců Botanického ústavu při plné docházce, tedy na pět dnů činí 2 900 korun a 1 000 korun doplácí zaměstnavatel.  Rodiče z partnerské organizace platí 3 900 korun.

Lidé kolem Průhoníčku mají další plány do budoucna – mateřinku chtějí rozšířit o další třídu. „Uvidíme, zda se to podaří,“ uzavírá Olga Brožová.