Video k příběhu naleznete zde.

Pavlovi Zielinovi ze severu Moravy je osmapadesát. Ještě vcelku nedávno to byl velký a úspěšný podnikatel. Už v té době zažil několik zásahů do života a ty ho vždy přiměly k přemýšlení, zda cesta, po které se profesně vydal, je pro něj tou pravou. Nad smyslem života a svým posláním v něm se ale zamyslel až ve chvíli, kdy mu staří rodiče onemocněli a on svoji veškerou energii věnoval péči o ně. „Když mi táta umřel v náručí, došlo u mě k tomu zásadnímu zlomu a já pochopil, že pokračovat v podnikání nemohu, že smysl svého života vidím jinde,“ říká Pavel Zielina.

Nutno přiznat, že jeho rozhodování a hlavně hledání toho, co mu život naplní, ovlivnila do jisté míry skutečnost, že již dříve se aktivně zapojil do práce evangelického sboru.

„Zjistil jsem přitom, že mi práce, která je směřována na pomoc druhým jde a že mě baví,“ vysvětluje pan Pavel.

Hledal, jak svou vizi přetavit ve skutečnost a seznámil se přitom s projektem Paklíč. Ten se specializoval na přípravu odborníků, kteří si kladli za cíl pomáhat vracet do života lidí, kteří jsou společností takzvaně odepsaní.

„Pan Zielina absolvoval náš rekvalifikační kurz na pracovníka sociálních služeb, který jsme financovali z Evropského sociálního fondu a poté prošel i téměř tříměsíční praxí se zaměřením na vzdělávací a poradenské aktivity. Dařilo se mu a viděli jsme, že v této práci našel svoje poslání. Proto jsme mu pomohli vytvořit dotované místo, na kterém dodnes působí,“ říká koordinátorka projektu Markéta Uhrová.

„V kurzu i následné praxi jsem se toho hodně naučil. Peníze, vynaložené na tyto projekty vůbec nepovažuji za vynaložené někam do větru. Ve svém důsledku pomáhají lidem, kteří změnili a budou měnit svoje životy k lepšímu,“ myslí si o projektu Pavel Zielina.

Jako u jiných sociálních pracovníků jsou Pavlovými klienty především lidé závislí na podpůrných prostředcích nebo hracích automatech, bezdomovci, zkrátka ti všichni, kteří jsou na dně a jimž se zhroutil celý svět, kteří se s tím ale ještě nesmířili, nerezignovali a volají po pomoci. Nezáleží přitom, zda se do nezáviděníhodné situace dostali vlastním přičiněním nebo za tím stála krutá souhra náhod.

Zoufalí lidé dělávají i zoufalé činy. „Vzpomínám si na den, kdy mi jednou dopoledne na dveře zaklepal úplně roztřesený člověk. Na první pohled šlo o narkomana, co nevěděl, jak dál. Z kapsy vytáhl pistoli, ukázal mi ji a pak se mi doznal, že v poledne, až se uzavře místní pošta, půjde tam a bude-li třeba klidně i někoho zastřelí, jen ať se dostane k penězům. Naštěstí si uvědomoval, na jak tenký led se pouští, a hledal někoho, kdo mu to rozmluví a pomůže mu,“ svěřuje se s dramatickým zážitkem pan Pavel.

Takovými klienty však nejsou všichni. Když jsme Pavla navštívili, měl zrovna návštěvu. Byl to jeden z jeho „svěřenců“, říkal si David a prozradil nám, že jeho „sešup životem“ začal cigaretami a alkoholem, následovaly drogy, přišel život na ulici a dostalo se i na drobnou kriminalitu. Zkrátka pád na dno. „Dnes je to už za mnou, vyrovnávám se postupně i se svými dluhy a s pomocí si buduji nový vztah ke svojí rodině a budoucímu životu,“ seznámil nás v kostce se svým příběhem.

„Víte, když jsem podnikal, tak to jsem dělal pro sebe. Nyní dělám pro druhé a uspokojuje mě to. Hodně,“ svěřil se na rozloučenou Pavel Zielina.