Všude kolem nás jsou stromy a my postupujeme stále hlouběji do lesa borovicovou alejí, jež má více než uklidňující účinky. Přechod ze zrychleného světa sem do čisté zelené krajiny je téměř očistný. Takto nabitá příroda nás vítá ve Vracově, městě nedaleko Kyjova, kde má
občanská společnost Krok kovářskou dílnu a do budoucna se zde plánuje farma se zvířaty.

„Důležité je vytvořit u klientů stabilní pracovní návyky, a tím podpořit jejich úspěšný vstup do práce. Zaučení do řemesel probíhá kromě kovářské dílny v šicí dílně a po absolvování 100 hodin získají účastníci osvědčení,“ objasnila projektová manažerka Veronika Vašíčková. 

Teplo ohně, specifická vůně žhavého železa, zvuky tlukotu kladiva a příjemná aura kováře Radka v průběhu deštivého dne působí pohádkově. „Otoč to na nos“, upozorňuje pan kovář Vlasťu. Je to pokyn k tomu, aby kovářské kladivo otočil a kul železo užší částí. Práce v kovářské dílně je jednou z klíčových aktivit programu.

„Dostal jsem se na ulici, páchal jsem trestnou činnost. Ve vězení jsem byl několikrát. Všichni se ke mně otočili zády, ale to chápu - po tom, co jsem jim byl pod vlivem drog schopen udělat a říct,“ vzpomíná Vlasťa.

Problémy s drogami měl Vlasťa už na učilišti a poté, co ztratil blízkou osobu, jim propadl úplně. Když byl ve vězení naposledy, něco se v něm zlomilo a sám začal pracovat na odvykání. Viděl zhroucenou maminku a uvědomil si, že to je důsledek jeho jednání. „Do té doby jsem si to nepřipouštěl. Vždycky jsem si našel byt a práci, takže jsem měl pocit, že vše zvládám. Ve vězení mi trvalo zhruba rok, než jsem se dostal z absťáků, které doprovází velké fyzické bolesti,“ pokračuje Vlasťa ve vyprávění. 

Své problémy potřeboval s někým probrat a nakonec došel k tomu, že nejlepší bude, když osloví sdružení Krok v místě svého bydliště. „Podle mě to bylo nejlepší řešení, jak se s tím vypořádat. Jsem rád, že jsem tady. Hlavní změnou je, že je do života vnesen řád. Není čas se nudit. To je hodně důležité, protože já si nepamatuju, že by mě kdy bavilo cokoliv z toho, co jsem kdy dělal. Volný čas jsem hned vyplňoval drogou. Tady jsem znovu objevil, že mě bavilo hrát fotbal, taky rád čtu. To je další prostředek k tomu, jak nastoupit na tu správnou cestu,“ radostně popisuje změnu Vlasťa.

„Práce s rodinou je důležitou součástí celého programu a naší filozofie. Klienti, kteří jsou ve druhé a vyšší fázi programu, jezdí pravidelně domů na vycházky a jejich rodiče se účastní rodinných setkání, na kterých postupně otevírají otázky, které byly uzavřeny již dlouhou dobu. V rámci projektu pracujeme s rodinnými mapami. Na základě zodpovězených dotazů dvěma až třemi generacemi v rodině se postupně kreslí mapa, z níž jsou vidět různé vzorce chování, které se přenáší z generace na generaci. Díky nim můžeme najít vzorec, který se rodil postupně a v podobě závislosti se projevil třeba až u klienta,“ doplňuje Veronika Vašíčková.

Jak zmiňuje sám Vlasťa, rodina je velice potřebná opora. Právě kvůli nalomeným vztahům se svou rodinou si uvědomil, že něco dělá špatně. Vlasťa popisuje tato rodinná setkání jako jeden z nejzásadnějších momentů v celém projektu.

Stejně tak důležitá je i práce. Vlasťa má skutečně náročné pracovní dny. Od pondělí do pátku vstává v 6 hodin ráno, následuje rozcvička a snídaně. Po snídani probíhá krátká skupinová terapie a pak rajony, tedy úklid. Poté se všichni rozjedou do práce, kde v rámci pracovní terapie mají klasickou 8 hodinovou směnu s pauzou na oběd. Dvakrát týdně se účastní zaučení do řemesel v šicí dílně a v kovárně.

Po návratu z práce je svačina u kávy, kde si klienti plánují osobní volno. Za celý den má člověk dvě hodiny jen sám pro sebe. „V osobním volnu věnuji část času povinnostem, které mám tady v domě. Také rád čtu, anebo se starám o klienta v nižší fázi, my říkáme o bratra,“ doplňuje Vlasťa. Závěr dne je věnován dvěma hodinám večerní skupinové terapie, na které klienti řeší své problémy, konflikty a otevírají různá závažná témata.

O víkendech má Vlasťa jiný režim, protože nechodí do práce, ale i tak je s ostatními tráví aktivním odpočinkem. Vstávání se posouvá v sobotu na 7 a v neděli na 8 hodin, přičemž náplň víkendů si plánují klienti sami a diskutují o ní s terapeutem.

„Absolvoval jsem tady svářecí kurz, to mě nadchlo a chtěl bych to dělat. Takže budu hledat práci v tomto oboru. Své původní profesi se pokusím vyhnout, protože prostředí restaurací není pro začátek vhodné. Mohl bych třeba do nějaké velké jídelny, ale to není nic pro mě, tam se nevyřádím, to už je spíše jako přežívání. Já už to mám nastavené tak, že nechci přežívat, já chci žít. Chci dělat věci, které mě naplňují a které mi dělají radost,“ s nadšením popisuje plány do budoucna Vlasťa. 

Program terapeutické komunity Krok má pět fází, od nulté do té závěrečné to zabere zhruba rok, záleží na individuálním rozpoložení klienta. Vlasťa je v programu 12 měsíců a 2 dny a právě se pomalu připravuje na samostatný život. Teď už tedy jen zbývá udělat krok pravou nohou do nového života. O jeho úspěchu na trhu práce nemá Veronika Vašíčková obavu, protože, jak sama říká, “uplatnění na trhu práce po absolvování projektů zaměřených na zvýšení zaměstnatelnosti našli téměř všichni klienti.“