Video k příběhu naleznete zde.
Václav Polák je vyučený malíř pokojů. Má za sebou pohnutou minulost. Tragické úmrtí bratra, rozvod, těžký úraz hlavy s trvalými následky, život bezdomovce, alkoholismus i vězení. Přesto se snaží svůj život nasměrovat pozitivním směrem. Žije v azylovém domě Armády spásy v Krnově, který vede Jiří Loskot. Ten je také koordinátorem projektu Normální je pracovat placeného z Evropského sociálního fondu.
„Cílem toho projektu bylo dát práci lidem, kteří mají dlouhodobý problém jakoukoliv práci najít, protože buď už na pracovní návyky úplně zapomněli, či je nikdy neměli, k tomu ještě mají zdravotní problémy trvalého rázu. To všechno je handicapuje na trhu práce, jsou v podstatě nezaměstnatelní,“ říká Jiří Loskot a na adresu Václava Poláka. A dodává, že právě on je typický klient projektu, protože jeho zdravotní znevýhodnění je tak veliké, že každý zaměstnavatel raději sáhne po někom, kdo hledá práci a žádné problémy nemá.
Projekt Normální je pracovat byl koncipován k vytvoření pracovních návyků u dlouhodobě nezaměstnaných lidí. Měli si zvykat na to, že musí pravidelně chodit do práce, komunikovat s nadřízenými a nést odpovědnost za svěřené úkoly. Podstatné ovšem přitom bylo, že za svoji práci byli řádně placeni.
Pan Václav dostal díky svému výučnímu listu práci přímo v azylovém domě. Dělá pomocného údržbáře, ale nejčastěji ho tam můžete potkat se štětkou nebo válečkem v ruce a kbelíkem s barvou. Malířské práce je pořád dost.
„Nyní jsem již pět let prakticky bez záchvatů, jednou za půl roku jdu na kontrolu k psychiatrovi, jiní lékaři mi však k mým problémům zjistili cukrovku, takže i na to nyní beru léky,“ vypráví podrobnosti svého zdravotního stavu Václav Polák, který pobíral sedm let invalidní důchod, ale po legislativních úpravách o něj přišel a byl zcela bez prostředků. Práce pro Armádu spásy se tak stala jedinou nadějí. Takto získávaný příjem mu výrazně pomohl, dokonce vyrovnal vlastní pohledávky z minulosti a mohl začít žít v klidu. Na adresu těch, co mu práci závidí, říká: „Lidé, co si myslí, že my jim bereme práci, se mýlí. Do výběrového řízení se přihlásily čtyři desítky lidí a my, kteří tu dnes pracujeme, jsme prostě byli úspěšní.“
Projekt Normální je pracovat podpořil třicet lidí v podobných životních situacích, do jakých se dostal Václav Polák. Nejenže jim pomohl obnovit základní pracovní návyky, nejdůležitějším z jejich pohledu bylo, že mnozí po několika letech nežili ze sociálních dávek, ale začali pobírat zase normální mzdu. Dostali možnost uchopit život do svých rukou, zkrátka žít jako každý jiný člověk.