Video k příběhu naleznete zde.
Když paní Alena přišla o dlouholetou práci ve zlínském domově pro zdravotně postižené, tušila, že bez vysoké školy se na trhu páce pro ni místo bude hledat obtížně. Proto uvítala možnost zařadit se do projektu Vzdělávání sociálních pracovníků ve Zlínském kraji.
Ten projekt vznikl proto, že po legislativním požadavku na kvalifikační předpoklady sociálních pracovníků na Zlínsku nefungovalo nic, co by potřebnou vyšší kvalifikaci lidem se zkušenostmi ze sociální sféry získat pomohlo.
Alena Ducháčková o potřebě dalšího vzdělávání nepochybuje. „V sociálních službách jsem dělala dlouhá desetiletí a z té praxe dobře vím, že nastávají situace, kdy se bez speciálních znalostí, zvláště z legislativy, člověk bez pomoci odborníka neobejde. S potřebnými znalostmi je člověk prostě jistější a jeho pomoc potřebným kvalitnější,“ zdůvodňuje svůj postoj k nezbytnosti doplnění odborného vzdělání.
Nesouhlasí však s tvrzením, že práce v oblasti poskytování sociálních služeb potřebuje znalosti více než srdce. „Bez srdce to nejde,“ říká paní Alena. „Ta práce je natolik nízce finančně hodnocena, že ji může dělat jen ten, pro koho se stává životním posláním.“
Projekt na Správě sociálního zabezpečení Krajského úřadu ve Zlíně měla na starosti Ing. Anna Blechová. „Ambicí tohoto projektu byl rozjezd dalšího vzdělávání sociálních pracovníků na Zlínsku. Prioritně jsme se zaměřili na zvýšení kvalifikace a získání praktických dovedností. Pozornost jsme zaměřili zejména na pomoc zdravotně postiženým, lidem, kteří se ocitli v obtížných sociálních situacích a seniorům. Zájem byl nad očekávání veliký. Takový, že po jeho ukončení jsme rozjeli další, velmi rozsáhlý projekt podobného zaměření,“ říká o projektu, financovaném z Evropského sociálního fondu inženýrka Blechová.
Když Alena Sedláčková ztratila práci a byla bez příjmu, mohla se alespoň opřít o rodinu. Manžel práci měl a dva syny s vypětím všech sil na školách udrželi. Po absolvování vzdělávání v projektu se životní karta paní Aleny konečně obrátila. Díky získaným kontaktům našla práci, která je jejím osudem. Pomáhá postiženým ve Zlínském speciálním pedagogickém centru.
„Naše centrum je zaměřené na děti s kombinovanými vadami. Protože jsme poradenské zařízením je naším předním úkolem radit rodičům dětí, které mají určitý handicap. Protože je legislativa v mnoha oblastech zbytečně složitá, upozorňujeme také rodiče těchto dětí na zcela konkrétní pracoviště, kde a jak získají sociální dávky a tak podobně. To, co jsem se jako účastnice projektu v kurzu naučila mi hodně pomohlo, používám to ve své každodenní praxi,“ říká Alena Sedláčková.
Se svojí současnou situací je paní nadmíru spokojená. Líbí se jí práce, pracovní kolektiv i prostředí, ve kterém působí. Nejvíc ji ale naplňuje to, že dál pomáhá lidem. „Prostě to už k mému životu patří,“ loučí se s námi Alena Sedláčková.