„Kolem plačící ženy stáli dva policisté. Už zdálky bylo poznat, že je opilá, s vlasy slepenými krví; obličej měla skrytý v dlaních. Odvedli jsme ji do sanitky. Řekla nám, že celý den pila se svým druhem a jeho sestrou, nakonec ji ale druhova sestra zbila a zkopala a vzala jí kabelku. Pak nám vyprávěla, jak ji její druh týrá a jak se ho bojí...“

„Ve večerní hodině na mne zazvonila sousedka s tím, že jí napadl manžel, že jí bolí hlava a domluvili jsme se, že zavoláme rychlou záchrannou službu. Sousedka nechtěla volat policii, že s ní nemá dobré zkušenosti. Při telefonátu jsem popsal situaci a patrně proto, že šlo o napadení, přijela zároveň i policie. Sousedka měla kartu zdravotní pojišťovny v bytě, odkud utekla, a nechtěla se tam vrátit, aby ji manžel nenapadl. V bytě bylo také dítě...“

To jsou dva z případů, které na svých webových stránkách popisují autoři dalšího úspěšně realizovaného projektu s názvem „Rozšířená telefonická asistence na tísňové lince, 155plus“. Peníze na projekt šly z Evropského sociálního fondu a také ze státního rozpočtu ČR. Celkem tak středočeská záchranka dostala 4 938 500 Kč.

Tísňové volání lidé používají nejen v případě ohrožení života, ale operátorky si musí umět poradit také s případy, kdy se jedná například o domácí násilí, drogovou závislost nebo chronické „zneužívače“ záchranné služby. K tomu potřebují speciální vzdělání. V opačném případě nejsou vždy schopny adekvátně reagovat. „Práce operátorek zdravotnické tísňové linky je již dlouhodobě hodnocena jako extrémně psychicky náročná, nárazová, vysoce odpovědná. Operátorky, které jsou ‚hlavou‘ záchranného systému, zůstávají přitom skryté v pozadí zrakům i zájmu veřejnosti laické a částečně i odborné. Bez nadsázky můžeme říci, že za každou úspěšnou záchrannou akcí se skrývá sice neviditelná, ale nezbytná podpora operačního střediska a konkrétních operátorek,“ uvádí autoři projektu.

Dvanáct měsíců sbírali realizátoři ve Středočeském kraji data o hovorech na tísňové lince 155 (celkem jich bylo asi 80 tisíc) a následně je vyhodnocovali. Během dalšího roku pak připravili specializovaný vzdělávací kurz ušitý operátorkám na míru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o skutečně specifický kurz, podílela se na jeho přípravě také psychologická společnost S.E.N.A. a Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze.