„Myšlenkou, jak využít potenciál lehátkových kol pro pohyb vozíčkářů a nahradit nepohodlí invalidního vozíku při výletech do přírody, jsem se zabýval od roku 1996, když jsem coby vozíčkář v Brně na Slovanském náměstí předjížděl autem pana Jiřího Navrátila na jednom takovém stroji. Brzy jsem s ním začal vyvíjet jeden z prvních handbiků v ČR. První stroj vznikal zhruba dva roky. Značka Benecykl vznikla následně v roce 1999 už na půdě VUT v dílně pana ing. Zdeňka Životského, kde jsme ve vývoji pokračovali a kde taky vznikl první skutečně funkční Kozoroh – handbike pro pohyb v přírodě – takové horské kolo pro vozíčkáře,“ popisuje začátky Benecyklu Lubomír. Za čtyři až pět let existence značky se takových kol prodalo zhruba padesát. V novém tisíciletí navázal spolupráci s firmou AZUB, která v letech 2001/2002 přivezla první vozíky za kolo. „Tehdejší vozíky připomínaly spíš dvoukoláky, které se pomocí tyče připevnily za cyklistické kolo. Ze zkušenosti se sportovními vozíky na maratóny, košíkovou nebo na rugby a právě s handbiky, odvozenými od lehátkových kol, vznikl první prototyp vozíku Kozlík,“ pokračuje zakladatel Benecyklu. Vozík Kozlík je nejúspěšnějším modelem Benecyklu. Sportovní vozík za kolo Kozlík Baby byl dokonce oceněný jako nejlepší český výrobek v soutěži Bike Brno Prestige 2009 a dnes už se nabízí ve třech variantách.

Benecykl nejdříve vyvíjel vozíky pro zdravé děti a jejich sportující rodiče, až později pro hendikepované. Jeden ze zákazníků přišel s požadavkem na výrobu většího vozíku pro hendikepované dítě, kde je potřeba, aby se vozík dal polohovat. Na základě toho vznikla verze s odlišnou kostrou. „Ke garáži mi tenkrát přijela maminka s plačícím, zamračeným a spastickým dítětem. Poté, co je posadila do vozíku, dítěti povolily křeče, usmálo se a maminka zjihla. Ukázalo se, že ,lehátkový posed‘ skutečně uvolňuje spazmy a má rehabilitační potenciál vůči strnulému posedu na klasickém invalidním vozíku. Mně to dalo impuls, že tahle práce má smysl,“ popisuje zlomový okamžik Lubomír.

Rok na to potkal na závodech Soňu Smržovou, která běhala triatlony. Původně používala pro své děti vozík Croozer 737, ale po vyzkoušení cyklovozíku Kozlík od Benecyklu zjistila, že je o půl hodinky rychlejší a začala ho používat.

„Zlomovým pro mě osobně byl rok 2006, kdy jsem se začal věnovat Benecyklu naplno a ukončil své působení na Fakultě informatiky Masarykovy Univerzity. Do té doby to pro mě byla jen vedlejší činnost, ačkoliv uspokojovala moje potřeby a potřeby mých přátel. Zjistil jsem, že to je projekt, který je životaschopný a má smysl,“ vypráví Lubomír. Vozíky se postupně vyvíjely na základě připomínek a požadavků zákazníků.

V roce 2007 nastoupil do týmu důležitý článek, Radek Krupa ze Sportovního klubu vozíčkářů Frýdek – Místek, a nabídl Lubomírovi prostory, kde se mohly vozíky montovat. „Doposud jsem seděl doma u počítače, vyvíjel a objednával díly, a zadával práci nejrůznějším firmám po celé republice. Hlavní součásti se posílaly do Frýdku ze tří firem – potahy z Testuda z Prahy, cyklistické díly z  DELFI z Jilemnice a kostry z Drumela z České Třebové. Na těchto třech pilířích stojí výroba dodnes. Vozíky se pak na místě kompletovaly a rozesílaly zákazníkům. Jediné, co nám tehdy chybělo, bylo zázemí zámečnické vývojové dílny. Kvůli těmto potřebám jsme později hlavní montáž přestěhovali pod střechu firmy ITZ v Ostrovačicích kousek od Brna. Montér Rostislav Krusberský k nám dva roky do Ostrovačic dojížděl, nakonec se do Brna přestěhoval a stále u nás pracuje,“ pokračuje ve vyprávění Lubomír.

Benecykl pak zahájil pouť po veletrzích, díky akci Design Match 2008 mohli lidé vidět vozíky v Praze, Brně, Vídni, Košicích, Bratislavě a v Budapešti. Lehkým přešlapem ve slibně nastartovaném projektu byla spolupráce s firmou, která měla Lubomírovi pomoci s prodejem.

„Bohužel ale spolupráce nedopadla kvůli sporům v prodeji dobře. Jeho tehdejší spolupracovníci navíc koncepci vozíku okopírovali a dnes na trhu nabízí kopii našeho kočárku. Naše know-how však máme chráněno průmyslovým vzorem s platností po celé EU, tak předpokládáme, že nám tato skutečnost zajistí účinnou ochranu. Tato nepříjemná skutečnost mne ale donutila postavit se úplně na vlastní nohy a založit si vlastní společnost a pokračovat zcela pod vlastní střechou,“ vypráví se zápalem Lubomír.

V roce 2012 tak zažádali o evropskou dotaci od Ministerstva práce a sociálních věcí, kterou získali a mohli konečně Benecykl přesunout do jednoho prostoru s montážní dílnou, kanceláří i prodejnu. „Do té doby fungoval Benecykl provizorně po nejrůznějších prostorách. Dlužno říct, že nemalé problémy s administrativou jsme s velkým štěstím zvládli a projekt úspěšně skončil na podzim 2014,“ doplňuje Lubomír. Nyní Benecykl pokračuje v nastoleném plánu a dál zaměstnává pět lidí.

„Nemám potřebu být v chráněném prostředí. Z praktické zkušenosti vím, že současné civilizační prostředí nabízí dostatečně tvůrčí podmínky, ve kterých jste schopni plnohodnotně podnikat bez přívlastků. Já mám pod sebou módní doplněk, který mi občas způsobuje určité nevýhody. Nicméně když se dnes podíváte do kanceláří, lidé sedí na židlích. Dnes potřebujete ovládat dovednosti a znalosti, prakticky ve velké míře při práci s počítačem. Mám mnoho kamarádů, kteří jsou na tom pohybově mnohem hůře než já. Mají vysokou školu a pracují bez problémů. Počítač je opravdu bezbariérový přístroj a v mém konkrétním případě to skutečně je hlavní pracovní nástroj. Pokud se ale půjdete podívat kupříkladu na soutěž Abilympiáda (Olympic of Abilities), tak užasnete, co tvořivého potenciálu mezi lidmi je. Je neskutečnou smůlou a mrháním lidských zdrojů, že se tento potenciál neustále schovává pod roušku hendikepu,“ shrnuje Lubomír.

V současnosti je Benecykl na polovině ideálního prodeje, ale vzhledem k zápalu všech, kteří se na chodu firmy podílejí, je reálné, že šlápne do pedálů a do vysněného cíle jednou určitě dojede.