03_15_024 Sociální inovace v oblasti sociálního začleňování a přístupu na trh práce pro nejohroženější skupiny

Dobrý den,

zpracování kvalitního IZ vyžaduje odpovídající kompetence v problematice sociálních inovací, hodnocení impaktu a samozřejmě problematice věcné - každé inovační řešení se zabývá zcela odlišnými CS, řeší odlišné problémy, používá odlišné metodiky pro hodnocení impaktu atd. Odborná úroveň je povinně dokládána ověřitelnými informacemi o obsahově relevantních aktivitách odborného garanta. To je samozřejmě skvělé, protože jedním z hlavních problémů nízké inovační výkonnosti je dosud nízká znalostní náročnost sociálních inovací. 

Nicméně by mě zajímalo, jak je ve výzvě 24 zaručena a doložena odpovídající, obsahově relevantní odborná kompetence na straně hodnotitelů, která by měla být, předpokládám, na minimálně stejné úrovni jako v případě odboných garantů inovačního řešení. Zdůrazňuji, že mi nejde o kompetenci obecně hodnotitelskou, která zřejmě dostačuje při hodnocení standardních projektů, ale o kompetenci specificky odbornou, která je nezbytná při hodnocení projektů inovačních. 

Pokud totiž nejsou odbornosti obou stran srovnatelné, dostávají se žadatelé při tvorbě IZ do dosti neřešitelné situace. IZ byl koncipován jako minimalistický dokument, včetně omezení rozsahu, a to na základě zkušeností z pilotních výzev B7 a D7 a dosaženého empirického poznání toho, jaké jsou klíčové faktory a informace významné pro identifikaci a realizaci kvalitní teorie změny sociálně inovačního řešení. Zároveň musí navrhované inovační řešení odrážet reálné, tzv. umožňující podmínky a dosažený stav poznání, protože sociálně inovační řešení je vždy kontextově specifické.

Posouzení obojího - tedy kvality teorie změny a výchozího kontextu není bez odpovídající odbornosti možné, což třeba není pro poskytovatele podpory důležité, i když by mělo být. Není ale ani možné naplnit nároky IZ ve stanoveném omezeném rozsahu, pokud hodnotitel IZ danou problematiku dostatečně nezná nebo ji nezná vůbec. Žadatel totiž musí v takovém případě rezignovat na odbornost IZ a snažit se o polopatické vysvětlování, což v případě skutečně inovačních projektů je prostorově hodně náročné. Nebo polopaticky vysvětlovat jenom to, co se vejde do stanoveného rozsahu a poté podstupovat nekonečný proces podávání a přepracovávání IZ a tím se postupně dozvědět, na jaké znalostní úrovni se hodnotitelé pohybují, resp. jak inovační vlastně předkládané řešení může být (inovačnost podpořených projektů vždy odráží inovačnost toho, kdo o podpoře rozhoduje).

Ovšem i v případě, že je IZ schválen, nastává problém v případě, kdy hodnotitelé formulují své kritické výhrady a doporučení. Protože podle požadavků výzvy se jimi žadatel musí řídit při zpracování nového IZ předkládaného ve 2. kole. Pokud není odborná kompetence hodnotitelů v souladu s odbornou kompetencí žadatelů, co s takovými doporučeními dělat? Riskovat, že sociální inovace díky těmto doporučením skončí fiaskem nebo vůbec nebude realizovatelná? Odvolání proti rozhodnutí možné není, pokud je kladné.

Upozorňuji na uvedené problémy proto, že se ukazují jako velmi závažné a mají už reálné dopady na podané a hodnocené IZ. Jde přitom o inovační řešení, která jsou již úspěšně realizovaná, s prokázaným zájmem o rozšíření a s odpovídajícím fundamentem odborným a praktickým, včetně náročné validace, resp. mezinárodního odborného ocenění. 

Doc. ing. Anna Kadeřábková, Ph.D.